Lenka se stala ikonou odvážného, novátorského popu, která však neztrácí většinové publikum, jež si za léta svého působení vybudovala. V samostatných sólových vystoupeních experimentuje s loop machine, stylovou otevřeností, hráčskou erudicí a rozšířenými nezaměnitelnými vokálními technikami. Lenka Dusilová začala s hudební kariérou už v 10 letech, kdy se představila na folkovém festivalu s básní Adolfa Heyduka, kterou sama zhudebnila. V roce 1988 nastoupila do legendárního pěveckého souboru Bambini di Praga.

V letech 1991–95 byla frontmanka pražské rockové skupiny Sluníčko, se kterou vydala stejnojmenné album a v roce 1994 vyhrála hudební soutěž Marlboro Rock In. Kapela také zahájila hudební festival Open Air Gampell ve Švýcarsku. Akademie populární hudby v roce 1994 nominovala Lenku na cenu „Objev roku“.

V letech 1994–97 spolupracovala se skupinou Lucie, s jehož frontmanem (David Koller) po odchodu ze Sluníčka založila skupinu Pusa. Jejich skladba Muka byla nominována na cenu Anděl v roce 1996.

V roce 2000 vyhrává cenu Anděl v kategorii „Nejlepší zpěvačka“. Od roku 2000 byla čtenáři hudebního časopisu Report opakovaně volena jako nejlepší zpěvačka roku.


Lenka Dusilová (2008)
Po vydání se na sólovou dráhu, Lenka Dusilová začala také spolupracovat s folk-rockovou skupinou Čechomor. Hostuje na jejím přelomovém albu Proměny, které produkoval skladatel Jazz Coleman a který o ní mluvil jako o „velkém talentu“. Duet Dusilové a Franty Černého z Čechomoru na úvodní skladbě alba se v roce 2001 usadil v hitparádách na několik měsíců a byl zvolen „Skladbou roku“ na udělování cen Anděl. Album Proměny se stalo platinové a získalo cenu Anděl za „Album roku“.