Bez fotografií Vladimíra Uhra (1925–2016) by se neobešla snad žádná publikace o barokní architektuře v Čechách. Lásku k fotografii zdědil po otci, stejně jako vztah k přírodě a hudbě. Ačkoli zejména k ní se upínaly jeho naděje a představy o budoucím životě, byla to po válce právě fotografie, s níž spojil svůj profesní život.